Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Datum a čas

Dnes je pátek, 22. 9. 2017, 6:15:36

Svátek

Svátek má Darina

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie

Počátky osídlení obce nejsou známy. Rovněž o vzniku názvu obce existují pouze dohady. Nejstarší záznam o Kozolupech je v latinské listině kláštera kladrubského z r. 1186. V ní se praví, že Bředslav z Kozolup daroval klášteru část své půdy. Hlavní obživu lidem poskytovalo zemědělství. Kladrubský klášter postupně chudl a většina půdy v době pohusitské už patřila pánům světským. Začátkem 17. století získávají statky majetní měšťané plzeňští, kteří zdejší úrodnou půdu využívají hlavně k pěstování ječmene pro pivovarský slad.
30letá válka zpustošila obec a její nové osidlování provádějí zčásti čeští, zčásti němečtí sedláci. Obec získávají do svého panství postupně rytíř Jan Strachovský ze Strachova a šlechtický rod Schirnbigů, za jehož panství se obec zcela poněmčila.
V 19. století pak až do 1. světové války patřily Kozolupy hrabatům ze Schonbornů. Školský, náboženský a kulturní život probíhal v kostele a faře, které však byly v 30leté válce zpustošeny a po více než 100 let opuštěny. Teprve v letech 1777 až 1782 byl postaven nový farní kostel sv. Štěpána v nádherném barokním slohu. Druhá pol. 19. století znamenala doplňování zemědělské obce o dělnickou třídu. Příslušníci zemědělských rodin nacházeli zaměstnání v uhelných dolech v Nýřanech a české osidlování přinesla i nově vybudovaná železnice. Vznikl zde i český průmyslový podnik na výrobu bronzových barev. Vznikla zde i česká vlastenecká organizace Národní jednota pošumavská, která umožnila osídlení obce českým lidem. Po 2. světové válce je německé obyvatelstvo odsunuto a obec se nově osidluje a počešťuje.


Historie v datech:

1186
Nejstarší dosud doložená písemná zmínka o Kozolupech se datuje letopočtem, kdy se ve falzu listiny
kladrubského kláštera (pocházející ze 13. století) objevuje jméno Předslava z Kozolup, který daroval
část své půdy tehdy nově založenému klášteru.
2.pol. 12. století V době vzniku obce, ale i v dalším období feudalismu bylo hlavní činností obyvatel obce zemědělství, sadařství či zahradnictví. Půda patřila zčásti kladrubskému klášteru a zčásti náležela pánům vladykům.

1239
 V dokladech se objevují jména China, který však vlastnil pravděpodobně jinou část vsi než klášter.
14. století V době předhusitské, dosáhlo již osídlení obce takového významu, že bylo nutné vybudovat vlastní farní kostel. Jeho existence možno podepřít záznamy o tehdejších farářích, když
o roku 1366 byl např. farářem Jan z Kozolup. Z bouřlivé husitské doby se nedochovaly žádné informace.

1366
 Připomínán Zdeněk, který měl spolu s klášterem též patronátní právo ke kostelu.
okolo 1375 Uvádí se 5 vlastníků vsi - kromě kláštera též Hrzek, menší díly pak mají Přibík (zvaný Trdlice), Záviše a Oldřich.

1380 
V obci se objevuje další majitel - jako nabyvatel Přibíkova podílu je zmiňován Otík z Kozolup.

1395
 Je zmiňován spolupatron kozolupského kostela rytíř Bořivoj
ze Svinař.

1404-1418
 Vladyčí statek s podacím právem vlastní Otík řečený Rakús
z Hradišťan. Po jeho smrti se majetku ujímá jediný dospělý syn Jan.

1464-1465
Objevují se jména Mikuláše z Nalžov a panoše Petra Rakúse
ze Stachova, a to v souvislosti se získáním (zastavením) majetku kladrubského kláštera v Kozolupech, čímž přešla obec v době pohusitské plně do světských rukou. Byť klášter vlastnil část obce "s nápravou" a dvůr nesměl být bez povolení kláštera prodán.
Po Petrově smrti dvůr užívá Miroš, snad jeho příbuzný.

1481
 Klášter dluží potomkům Petra ze Stachova, kterými jsou bratři Petr, Václav a Racek Rakúsovi, proto jim zastavuje "službu nápraviční" jejíž nesplacením by pak zůstal dvůr plně v jejich rukou.

1482
 Racek Rakús prodal (respektive postoupili 2 listy na nápravu) hospodářský statek Mikuláši Urlejchovi (něm. Ulrich) měšťanovi a konšelovi z Nové Plzně. Jistý poddanský dvůr ve vsi v té době vlastní i Racek z Mrtníka po jehož úmrtí se o něj dělí Mikuláš Tristam, Zdeněk, Delfín a Jindřich.
15. století Většinu majetku tedy v Kozolupech vlastnily 2 rody: rytíři Rakúsové ze Stachova a měšťanská rodina Urlejchů.

1492
 Po tomto roce kupuje Bernard Urlejch dvůr od Rakúsů
ze Stachova, kteří v roce 1498 přestávají být spjati s majetkem
v Kozolupech.
16. století Poplužní dvůr je zastaven věřitelům. Další majetek ve vsi má i Volf z Gutštejna. Roku 1509 prodává "dědictví své, ves celú, dvuory kmetcí s platem a mlýn s platem" kostelu sv. Víta. Kapitula
sv. Víta získává v roce 1512 od Bernarda Urlejcha nápravu
na zbylou část kozolupského majetku, který definitivně kupuje roku 1519. Tím je majetek ve vsi sloučen a až do poloviny
16. století jiný majetek či majitel zde není zmiňován.

1550
 Je ve vsi připomínán svobodník (privilegovaný sedlák, majitel nešlechtického původu) Jan Pekař, který získal pravděpodobně panský dvůr či nápravu od kapituly sv. Víta.

1580
 Město Plzeň přiznává nesplacený dluh za koupi vsi Kozolupy, který si vypůjčila, aby mohla tento majetek koupit od kapituly (kromě svobodného dvoru).

1582
 Markéta a Adam Bártovic prodává svobodný dvůr Petru Sádlovi.

1615
 Počátkem 17. století větší část vsi včetně svobodného statku již patřila k panství velice majetného Mikuláše Úlického z Plešnic (následně Jindřicha Úlického), který ovládal Kozolupy spolu
s plzeňskými konšely. V tomto období se také projevuje velký náboženský vliv nedaleké Plzně, jejíž katoličtí měšťané přispívali na zvonici kozolupského kostela,takže se zde nešířilo podobojí jako v okolních českých obcích. Za zmínku stojí i informace
o výrobě sladu pro plzeňské měšťany, což bylo dalším rozšířením hospodářských aktivit kozolupských obyvatel.

1618-1648
Období 30leté války, jejíž příčinou byl konflikt hospodářských zájmů vládnoucí šlechty a rozvíjejících se měst, bylo nejtemnější kapitolou dějin českého národu pod absolutní nadvládou Habsburků. Obec a její obyvatelstvo trpělo již před bitvou na Bílé Hoře, když území drancovala německá a bavorská vojska Mansfeldů, která táhla na Prahu.

1618
 Tyto vojska založila hlavní stan v Křimicích a oblehla Plzeň. Dalším pustošivým průchodem přes Kozolupy se také vyznačovala vojska Maxmiliána - arciknížete bavorského a snad ještě další vojska během 30leté války.
17. století V jeho polovině byla po ukončení válek řada usedlostí v obci opuštěna a zpustošena. Škody ale nebyly takové, jako v jiných obcích. Dochází k osidlování volných usedlostí českými
i německými sedláky, kteří se učí česky a počešťují svá jména. Fara je opuštěna a spolu s kostelem chátrají dalších asi 100 let, byť občas bohoslužby zajišťují faráři z Vejprnic či Touškova. (roku 1718 je provedena oprava původní zpustlé fary
za patronace Zikmunda barona Schirdinga)

1633
 Získává většinu majetku Bartoloměj Stehlík z Čenkova, plzeňský konšel, který kupuje díl držený Plzní. Následujícího roku 1634 
i další majetek od Jindřicha Úlického a získává tak celé Kozolupy.

1654
 Pro daňové účely byl proveden soupis, z něhož vyplývá,
že v Kozolupech je 12 velkých sedláků, 2 sedláci na zpustlých usedlostech a 4 domkáři. Bezmajetní podruzi a nádeníci
v seznamu nejsou. Vláda nad obcí patřila vrchnosti a úzce souvisela s právem patronátním nad kostelem.

1654-1670
Hlavním držitelem vsi se stává rytíř Jan Srachovský, který si tak doplnil své šlechtické jméno o přízvisko "Pán na Dolejších Kozolupech".

1670
 Kolem tohoto roku získává panství (v deskových zápisech již nazýváno jako statek) Kazimír Erdtman von Moser, tedy šlechtic německého původu a brzy po něm Wolfgag Winkler z Heifeldu. Po roce 1670 Winklerova dcera se vdala za německého šlechtice Zikmunda Schirdinga z Ošelína a věnem přinesla právě Kozolupy, kde se také manželé usadili. Schirdingové (syn Antonín, poté jeho dcery Marie Anna a Marie Walburga hr. Caretho-Millesimo) zde byly poté vrchností až do roku 1740. 

1671-1699
Rychle vzrůstá cena kozolupského statku, což se připisuje výstavbě barokního zámku jako sídla vrchnosti.

1740
 Postavena budova nové fary baronem Schirdingem.

1740
 Kozolupské panství včetně bdeněveského dvora přechází okolo na hraběte Jana Petra Barbo z Wachsteinu, který vlastnil též malesický velkostatek. Vdova po jmenovaném, hraběnka Sylvie Barbo se vdává do Klenové a panství se vrací zpět do rukou rodu Schirdingů.

1776
 Kozolupy od sester kupuje Jan Antonín, svobodný pán
ze Širtinku (Schirdingu) a na Malesicích Schirdingové vlastní opět Kozolupy, tentokrát až do roku 1807, ale ves ztrácí jako sídlo vrchnosti svůj původní význam. Středem panství se stávají Malesice.
18. století Jeho počátkem bylo ukončeno úplné poněmčování, latinu
v matrikách vystřídala v roce 1717 němčina.

1772-1782
Vystaven barokní kostel sv. Štěpána dle návrhu stavitele
A. Haffeneckera. V tomto období vzrůstá význam zámecké kaple, kde se slouží náhradní mše.

1807
 Celé panství malesické včetně Kozolup prodáno hraběti Hugonu Domianu Ervínovi ze Schönbornů, jehož rodu obec patřila
až do období před 1. světovou válkou.

1811
 Okolo tohoto letopočtu byla modernizována budova současné fary.
19. století S rozvojem nevýhodně položeného tísněného panského sídla vzrůstá i potřeba dalších hospodářských ploch, které vznikaly
na jih od dvora na náhorní plošině. Byl vystavěn např. klasicistní ovčín (v objektu je dnes chov koní) s trojlodním interiérem děleným sloupy sklenut do pásů. Podél cesty vedoucí ke statku stojí kamenný patrový špejchar příslušící k ovčínu.
po roce 1850 V obci stojí nad železniční tratí tzv. Huclův statek pocházející nejpozději z poloviny 19. století.
polovina 19. století V obci převažovala stále zemědělská činnost, objevili se i malé, převážně židovské živnosti. Většina aktivit se točila okolo velkostatku (tehdy v majetku rodiny Schönbornů), kde pracovali především Češi. Primitivní zemědělství neumožňovalo obživu všem, proto početné rozrůstající se obyvatelstvo Kozolup vyjíždí za prací mimo obec. Hlavně na nýřanské šachty.

1870
 Stavba železnice z Plzně do Chebu.

1882
 Tohoto roku je založen Dobrovolný požárnický sbor.

1901
 Teprve počátek 20. století přivádí do obce průmyslovou výrobu
- ze dvou mlýnů v okolí vznikají továrny: v kozolupském mlýně
F. Weissberger a spol. na výrobu bronzových a tiskařských barev na bankovky (tzv. bronzárna). V Červeném mlýnu ležící již
v katastru Vochova se vyrábí drátěné zboží. Tyto nové pracovní příležitosti přivádí do obce další české zaměstnance
(před 1. světovou válkou pracuje v bronzárně asi 130 lidí).

1905 
Čeští osídlenci zakládají místní organizaci NJP (Národní jednota pošumavská) s cílem se bránit proti národnostnímu útlaku německé většiny. Děti do té doby navštěvující německou školu, přechází do české ve Vochově. Pozdější výstavba vlastní české
v Kozolupech byla znemožněna německou obecní správou.
V té době vzniká v obci i poštovní úřad, existuje mimo jiné zájezdní hostinec (čp. 28), obecní šatlava (čp. 57).

1910 (1915)
Vzniká tělovýchovná jednota Sokol, kupují se pozemky.

1917
 Panství Kozolupy koupil plzeňský podnikatel baron Škoda.

1918-1938
V období mezi koncem 1. a začátkem 2. světové války stále vzrůstá podíl české, převážně dělnické menšiny v obci, zvyšuje
se i podíl průmyslové výroby vůči zemědělské sféře.

1921
 Statistika - růst obyvatelstva i změna jeho národnostní struktury
je zřejmá i ze statistiky, kdy v roce 1921 z celkového počtu 947 obyvatel tvoří Češi 25,6 %. Již v roce 1930 jejich podíl vzrůstá na 37,8 % při 1261 obyvatelích, v roce 1938 pak již na 43 %.

1920-1924
Pozemková reforma znamenala zásadní zásah do zemědělského hospodaření, neboť byl rozparcelován panský velkostatek, část pozemků byla použita pro výstavbu domů a veřejných staveb
a část rozdělena na dvě zemské usedlosti. Velkostatek vlastnili dále Schirdingové.

1921-1935
V souvislosti s rozvojem průmyslu se ve vsi rozjíždí rozsáhlá výstavba asi 44 rodinných domů, především v okolí nýřanské silnice a také bývalé panské zahradě.

1924
 Za velké povodně se tohoto roku zřítila stará židovská synagoga postavená na počátku 19. století.

1925
 Vystavěna sokolovna.

1938 (1936)
Započato s výstavbou slohově kvalitní školní budovy - ta byla dostavěna po skončení 2. světové války.
6. května 1945 Kozolupy osvobozeny americkou armádou.
po 1945 V budově bývalé německé školy zřízena školka. Vzniká místní rozhlas, fotbalové hřiště, přistavěna kanalizace.

1947
 Bylo odstraněn zámeček s kaplí sv. J. Nepomuckého, který stával na jihovýchodním nároží bývalého panského dvora. V roce 1945 byl zasažen a těžce poškozen při vojenském náletu 2. světové války.

po 1958 Počátek modernizace železniční trati: výstavba druhé koleje
na Plzeň, rozšíření železniční stanice - rekonstrukce nádražní budovy, vybudování podchodu k nástupištím, později elektrifikace trati.

po1960 Rekonstrukce prodejny potravin a masa, zřízení zdravotního střediska v čp. 116, přestavba kina a instalace malé vodárny.

po 1970 Rekonstrukce a přístavba bývalé "Besedy" kde je zřízena školka. Budova bývalé MŠ přestavěna na kulturní dům, rekonstrukce hřiště, šaten a tribuny.

1974
 Výstavba nového nákupního střediska.

1974-1977
Rekonstrukce hlavní silnice obcí, úprava vodotečí.

1979
 Výstavba nové pošty.

1983
 Otevření zdravotního střediska.

1984
 Obecní úřad se stěhuje z křižovatky do adaptovaného rodinného domku.